auto*mat

Vratislav Šlajer – producent

S Martinem Marečkem jste spolupracoval již na filmu Zdroj. Čím jsou vám témata jeho filmů blízká?
S Martinem Marečkem jsme natočili mimo jiné filmy Hry prachu a Zdroj. Mám rád Martinovu poetiku, ztotožňuji se s jeho postojem a metodou. Ta spočívá v živém vstupu do situací a v přiznání vlastního postoje. Dokument nemůže být objektivní, vždycky nějakým způsobem odráží postoj tvůrců. Martin dokáže přistupovat k zobrazovaným situacím velmi otevřeně, současně je ale velmi důsledný v přípravě a názoru. Jeho filmy jsou navíc i velmi vtipné – bez toho, aby svoje hrdiny zesměšňoval nebo stavěl do absurdních inscenovaných situací. Podle mého názoru je Martin jedním z nejlepších současných českých filmových režisérů. Kuriózní ve vztahu k Auto*Matu je fakt, že jsme s Martinem odjakživa sousedi - bydleli jsme ve stejné ulici v Praze naproti sobě v ulici Rumunská, kde se odehrává Auto*Mat. Takže téma filmu je osobní i pro mě.
Žánr našich společných filmů jsme pojmenovali jako „film v rukou“. Na začátku vždycky existuje nějaké téma nebo problém, na kterém se shodneme, že stojí za to ho zaznamenat do filmu. Natáčení předchází důkladná příprava a zvážení, nakolik je daná věc opravdu podstatná. V případě Her prachu a Zdroje pak byla použitá de facto reportážní metoda natáčení. V Hrách prachu to byl průnik do situace zasedání MMF v Praze v roce 2000 a na začátku natáčení nikdo z nás neměl na danou věc názor, vlastně jsem si ho vytvářeli během natáčení. U Zdroje to byla taková reportáž kombinovaná s road movie o cestě party českých filmařů do Ázerbajdžánu. V tomhle případě byl ale postoj tvůrců od začátku jasný – politický systém v zemi není ideální, je potřeba na to upozornit. Klíčový je ale fakt, že tento postoj režisér od počátku ve filmu přiznává a nechává na divákovi, aby mu oponoval nebo se s ním ztotožnil.
Auto*Mat je pokračováním tohoto přístupu, ale je v mnoha věcech jiný. Je velmi osobní, Martin natáčí sebe i svou rodinu. Provázání s osobním postojem a aktivitou je tu velmi silné – Martin sám se podílel na jednáních o změnách města, nebyl jen pozorovatelem. Stal se sám jednou ze svých postav, aniž by jakkoli přikrášloval svoje donkichotství. Auto*Mat je Martinův zatím nejosobnější a nejdojemnější film. Přitom je ale i dost vtipný.

Film se natáčel šest let, čili na počátku se asi jen stěží dalo odhadnout, jaký film vlastně vzniká. Baví vás jako producenta tato nepředvídatelnost?
Mám rád nepředvídatelné věci. Dokonce považuji jistou míru nepředvídatelnosti za klíčovou pro úspěšný film. Film oslovuje diváka emocemi a ty si nemůžete naplánovat. Racionální analýza může filmu pomoct, aby byl divácky srozumitelnější, nemůže ale tvořit jeho podstatu. Práce na filmu je tedy v základu velmi intuitivní. Za vítězství považuji, když se podaří vytvořit film, který je lepší než jeho tvůrci.

Zdroj distribuovala vaše společnost Bionaut, Auto*Mat distribuuje Aerofilms – proč jste se rozhodl přenechat distribuci zrovna jim?
Zdroj jsme distribuovali ve spolupráci s Bontonfilmem. Aerofilms jsou nejúspěšnějším distributorem dokumentů v Čechách, nebojí se pracovat s jiným druhem filmů. Na Auto*Mat reagovali velmi vstřícně, pochopili přesně, o co se s filmem snažíme, proto byla spolupráce logická.

Český dokument sbírá v posledních letech nejprestižnější ceny, čím si vysvětlujete tyto úspěchy?
Je to především silnou generací tvůrců v Čechách a na Slovensku. Kromě toho se dokument na rozdíl od hraného filmu vyvíjel (a vyvíjí) svobodněji. Důvody jsou trochu paradoxní – na dokumenty se hůř shánějí peníze, jsou tedy většinou levné a vznikají s menším rozpočtem. Proto nejsou tolik pod tlakem divácké úspěšnosti. Hraný film je drahý, český grantový systém slabý, proto velkou část financování českých hraných filmů představují předprodeje a distribuční zálohy, které je pak potřeba nějak vyrovnat ziskem z distribuce. U levného dokumentu je větší prostor riskovat, méně se podbízet divákovi, hledat nové cesty.

Film byl již dříve v rámci akce iniciativy Auto*Mat promítán – s jakými diváckými reakcemi jste se setkal?
Auto*Mat zatím vzbuzuje docela nadšené reakce. Já bych si přál, aby to byl film inspirativní a optimistický – ukazuje pokus skupiny lidí o změnu, která se jim podaří. Je to taková odpověď na věčné remcání, že nemá cenu se o nic snažit, že to nemá smysl. Náš film ukazuje, že to smysl má. Že má smysl ráno vstát a změnit svůj život. Obecně diváci na film reagují dvojím způsobem: film je inspiruje a dojímá, současně je rozčilují útrapy, kterými musely hlavní postavy filmu projít. Divácká reakce je tedy kombinací zdravého rozhořčení a inspirace, což pevně doufám povede většinou k tomu, že se i diváci filmu rozhodnou sami aktivně řešit svoje problémy.

Film Zdroj vznikal jako součást projektu Auto*Mat, plánujete na některých akcích uvádět tyto filmy společně?
Ty filmy na sebe vzájemně odkazují, vnitřně spolu souvisí, ale každý je úplně jiný. Nemělo by smysl je pouštět společně. Ale budeme rádi, když si diváci Auto*Matu najdou cestu ke Zdroji a naopak. Zdroj už se v kinech moc nehraje, ale je možné si jej koupit na DVD.

Film je distribuován v rámci DOC ALLIANCE, mohl byste tuto iniciativu nějak představit?
Doc Alliance je společenství pěti evropských festivalů dokumentárních filmů: MFDF Jihlava, Visions Du Réel Nyon, DOK Lipsko, CPH:DOX Kodaň a Planete Doc Review Varšava. Jejich společná aktivita má dvě konkrétní podoby: uvedení pěti vybraných filmů na těchto festivalech v průběhu daného roku a on-line distribuce dokumentárních filmů na www.docalliancefilms.com. Ve všech případech jde o významné evropské festivaly. Auto*Mat ve výběru reprezentuje Českou republiku, na každém z festivalů pak má národní premiéru.

A co další festivaly?
Podobně jako předchozí film Martina Marečka i Auto*Mat jistě čeká silná festivalová prezentace (např. film Zdroj se účastnil cca 40 festivalů). Kromě výše zmíněných pěti festivalů v rámci Doc Alliance je to teď na podzim především účast v soutěži na festivalu v japonské Yamagatě. To je pro český dokumentární film událost srovnatelná s uvedením hraného filmu v Cannes. Mezi dalšími potvrzenými festivaly je pak Cinemabiente v Itálii nebo DMZ Docs v Koreji.

Zasahoval jste nějak do výsledné podoby filmu?
Práce na filmu je vždycky týmová, dialog mezi producentem a režisérem je klíčový. Nedokážu dělat filmy, s kterými se vnitřně neztotožňuji. Proto je přirozené, že se k podobě filmu vyjadřuji a ovlivňuji ji. Podstatné ale je, že před začátkem natáčení dojde ke shodě mezi producentem a režisérem (a ostatními tvůrci) na podobě filmu a spolupráce pak probíhá s oboustrannou důvěrou.

Jedná se zdánlivě o film vázaný na jedno konkrétní město - Prahu, na jeden konkrétní problém – dopravní situace; v čem vidíte jeho obecnou platnost?
Auto*Mat je jednoznačně film s obecnou platností. Funguje ale právě díky své konkrétnosti – je to příběh člověka, který se každý den dívá ven z okna na město, ve kterém žije, nelíbí se mu, co vidí, ale místo útěku se ho rozhodne změnit. To, že je to město Praha a že oponentem je tu konkrétní pražský úředník nebo primátor, příběhu dodává věrohodnost a dramatičnost. Reakce zahraničních diváků jsou stejné jako těch českých – v příběhu se jasně orientují, konkrétní situace filmu pro ně může být i exotická. Mezinárodní platnost filmu dokazuje i výběr do soutěže na prestižním festivalu v japonské Yamagatě.

A nakonec trochu osobnější otázka – změnil se váš přístup k dopravě autem? Je možné vás potkat v pražských ulicích na kole?
Nejsem cyklista, jsem chodec. Cestování městskou hromadnou dopravou nebo vlakem mi vždycky přišlo mnohem pohodlnější než cestování autem. Takže mě spíš potkáte v tramvaji nebo metru. Ale auto samozřejmě mám a v případě nutnosti používám. Je ale nutné zdůraznit, že Auto*Mat není v žádném případě anti-automobilistický film. Jeho název odkazuje především automatismu, s jakým přistupujeme k životu, a tedy i dopravě. Auto*Mat je výzvou k zamyšlení, jestli neexistují jiná řešení, než na jaká jsme zvyklí.
Zkoušeli jste si např. někdy spočítat reálné náklady na používání auta? Nejde jen o cenu benzínu za konkrétní cestu – do nákladů si musíte přičíst i nákup vozidla, opravy, daně, nájem parkovacích míst atd. Za auto člověk ve skutečnosti utratí měsíčně min. 3x víc peněz než za jiný typ dopravy. Film by měl divákům poradit, ať se zamyslí nad skutečnou cenou svého životního stylu. Pokud jim i tak bude vyhovovat, je to v pořádku. Ale jsem přesvědčený, že většina z nás zvolí tu vstřícnější variantu.